Starobenátecká radnice dům čp. 227

Staré Benátky, původně jen Benátky, byly samostatnou obcí a tuto samostatnost pečlivě střežily. Jejich poloha na levém břehu řeky Jizery při staré obchodní cestě mezi Prahou a Mladou Boleslavi, až do Žitavy je předurčovala i jako tržní místo.

Jako převážně zemědělská ves byla i důležitou hospodářskou základnou dražického a později benáteckého panství. Původní poplužní dvůr se přeměnil ve feudální panský dvůr, v roce 1555 zde byl postaven panský pivovar se sladovnou, roku 1869 panský cukrovar od roku 1871 s železniční vlečkou. Jez na Jizeře zabezpečoval pohon Velkého a Malého mlýna na obou březích řeky a byl vhodným místem pro vybudování vodní elektrárny v roce 1892, která dala vzniknout o rok později i první továrně na umělé brusivo na evropském kontinentu, Spojeným závodům na výrobu karborunda a elektritu.

Slibně se rozvíjející hospodářská prosperita vedla obecní zastupitelstvo, jako orgán místní samosprávy, k rozhodnutí požádat Zemské zastupitelstvo Království českého o povýšení na městys. O posouzení byly, jako příslušné okresní město, požádány sousední Nové Benátky. Ty měly zájem na sloučení sousedních obcí, tedy Starých Benátek, Obodře a Kbela v jedno větší okresní město. To byl důvod proč žádost nedoporučily. A celá záležitost povýšení se opakovala v roce 1897, 1907, 1912 Rakousko-Uherska a v letech 1922, 1923, 1924, 1926, kdy byla postupována již kanceláři prezidenta Československé republiky. Vždy se stejným výsledkem. Tato, pro Staré Benátky prestižní záležitost se stala zdrojem nevraživosti obou obcí.

Tomuto sporu byl učiněn konec až za nacistické okupace kdy rozhodnutím okresního hejtmana, s platností od 1. 1. 1944, byly obce Nové Benátky, Staré Benátky a Obodř sloučeny v jedno město pod názvem Benátky nad Jizerou. Výše uvedené rozhodnutí bylo po válce, 28. března 1947, potvrzeno.

Dnes asi jediným dokladem snahy po samostatnosti obce a snah o povýšení je jednopatrová radnice postavená roku 1908 v tehdy módním secesním slohu. Mimo úřadoven samosprávy zde našel nové sídlo i starobenátecký poštovní úřad. Když se, po sloučení obcí, staly úřadovny zbytečnými využívala je pro své účely škola, později celá budova sloužila jako sídlo Domu dětí a mládeže. V současnosti se celá vrací do péče starobenátecké školy.