Zámecké brány

2. prosince 1647 postoupil císař Ferdinand III. benátecké panství svému generálu jízdy Janovi z Werthu za jeho věrné služby v třicetileté válce. Nový majitel provedl na zámku a v jeho těsném okolí řadu stavebních prací. Mezi jiným ohradil zámecký areál vysokou zdí a tím jej oddělil od města.

Do zdi byly vestavěny tři brány. Ta hlavní, nejvýstavnější, postavená v barokním slohu, vedla ze zámku na náměstí. Na nárožích, nad půlkruhovou prohnutou římsou, byly umístěny vázy s jemně modelovanými andílky. Později byla brána ozdobena městským znakem.

Druhá brána vedla k zámeckým skleníkům, nynějšímu bělidlu (Plajch). Brána byla ozdobena sochami znázorňujícími Den (slunce) a Noc (měsíc).

Třetí brána vyústila na cestu k Obodři. Zvláště byla využívána za pražského arcibiskupa Antonína Petra Příchovského z Příchovic při jeho sporech s benáteckými měšťany, kteří mu znemožnili příjezd k zámku městem. Pilíře brány jsou ozdobeny alegorickými sochami představujícími Podzim a Zimu.

Autorem uvedených soch je s největší pravděpodobností barokní umělec, novobenátecký rodák František Václav Šebastián Adámek, sochař braunovské školy.

Sochy na pilířích zámeckých bran prošly řadou více méně zdařilých oprav stejně tak jako ostatní sochy umístěné v zámeckém parku. Velká oprava (22 soch) byla provedena v roce 1937, dále v šedesátých a osmdesátých letech.

Dnes jsou originály soch umístěny v lapidáriu v zámeckém sklepení přístupném veřejnosti. Alegorické sochy Podzimu a Zimy a socha bájného Atlase jsou v loubí zámeckého nádvoří. Na jejich původních místech jsou postaveny kopie.

Mimo výše uvedených tří hlavních bran byly v zámecké zdi ještě branky, z nichž jedna vedla ze zámeckého parku na podzámeckou vinici a druhá ze zámeckého parku nad vinný sklep. Tato branka byla ozdobena sochami Atlase a Herkula.