Benátky "socialistické"

Dlouho očekávaná a perně vybojovaná svoboda přinesla Benátkám hned zpočátku radostnou událost, když dekretem prezidenta E. Beneše č. 121/45 byly obnoveny okresy ve svých předválečných hranicích. Benátky se vrátily pod správu okresu Mladá Boleslav a znovu se staly sídlem politické expozitury. Snahy o navrácení původního politického okresu do Benátek se ovšem minuly účinkem. Ani správní reforma v roce 1949, kdy na celých 11 let byly ustaveny menší okresní i krajské celky, nepřinesla v tomto směru nic nového.

Nadšení občanů nad koncem šestileté perzekuce jim nedovolilo zaznamenat rostoucí počet náznaků nově vznikající totality. Komunistická strana Československa dokázala pro své záměry využít obecného příklonu k levicovým politickým směrům i renomé, které si osvobozením většiny našeho území vydobyl Sovětský svaz. Nikdo se proto nedivil, že prvním předsedou MNV v Benátkách se stal komunista Otto Schmidt, se všeobecným souhlasem se setkalo i znárodnění firmy Karborundum v březnu 1946 (v roce 1949 byla přejmenována na "Spojené závody na výrobu karborunda a elektritu n.p.") stejně jako zestátnění části majetku Družstevních závodů v Dražicích, především některých mlýnů a obilních skladišť. Po převzetí moci ze strany KSČ v únoru 1948 byly znárodněny i další, menší podniky, přičemž objekty krachujícího cukrovaru a v podstatě opuštěné budovy firmy Jizera byly počátkem padesátých let začleněny do expandujícího Karborunda.

Družstevní závody v Dražicích, nyní přejmenované na Družstevní kombinát, byly nejen definitivně odtrženy od své zemědělské výrobní základny i distribuční sítě, ale navíc také postupně zbavovány rozvodného energetického systému. Zůstaly jim pouze výrobní objekty přímo v areálu závodu, kde se v následujících letech rychle střídaly nejrůznější drobné produkce: výroba kování, vrat, plastických hmot, ohřívačů mléka, ostřičů nožů atd. Teprve v šedesátých letech došlo k ustálení výrobního programu, který byl soustředěn na produkci kotlů pro ústřední topení, sportovních potřeb, později i ohřívačů vody a také na elektroinstalační práce včetně oprav domácích elektrospotřebičů.

V průběhu padesátých let byly znárodněny rovněž veškeré soukromé živnosti, které se staly buď součástí velkých a většinou monopolních celků (např. nototiskárna, kterou vdova po K. Kischovi-Trojanovi krátce po okupaci odevzdala státu, byla začleněna do Středočeských tiskáren) nebo byly administrativním zásahem zařazeny do sítě komunálních podniků, pozdějších Okresních podniků služeb a Okresních průmyslových podniků. KSČ tak porušila sliby, které dala před rokem 1948 drobným živnostníkům ve snaze získat jejich přízeň a volební hlasy. Stejným způsobem ovšem zradila i rolníky, které do řad svých přívrženců a členů lákala slovy o podpoře drobných zemědělců a prosazováním radikální pozemkové reformy. Namísto toho byli od počátku padesátých let rolníci různými formami a často i násilím nuceni zapojit se do vznikajících a zpočátku špatně prosperujících jednotných zemědělských družstev. Mezi prvními na okrese byla již v letech 1951-1952 také družstva v Benátkách nad Jizerou a ve Kbelu. Ze starobenáteckého dvora byl v roce 1954 vytvořen Státní statek, jehož obvyklé nepříliš efektivní hospodaření bylo ukončeno zrušením statku v roce 1968.

Zestátnění postihlo i místní peněžní ústavy, které byly v roce 1948 sloučeny do "Spořitelny a záložny v Benátkách nad Jizerou", pozdější Státní spořitelny. Běžný život občanů ovšem ani ve čtyřicátých a padesátých letech nesestával pouze z politických událostí, z dnešního pohledu znepokojivých, tehdy ovšem pro většinu lidí asi obtížně čitelných. Benátky žily i kulturními akcemi, mezi nimiž prim bezesporu hrály oslavy 600. výročí první datované zmínky o městě v roce 1949. Kromě výstavy "Benátky nad Jizerou ve vývoji šesti století", která proběhla v muzeu, nesoucím již tehdy jméno svého zakladatele "Jindřicha Soukala" (o rok později převzalo správu muzea od muzejního spolku město), proběhla řada dalších akcí včetně staročeského bálu a představení Tomanova "Slovanského nebe" a Vrchlického "Noci na Karlštejně" v zámeckém parku. V areálu zámku byla při této příležitosti otevřena městská knihovna, která zde poté sídlila až do roku 1984. V roce 1955 se do zámku přestěhovalo i muzeum, jehož ředitelce Marii Soukalové se přes nesčetné obtíže podařilo postupně vybudovat a zpřístupnit expozici k historii města a pamětní síně Tychona Brahe, Bedřicha Smetany a bratří Bendů.

Tvář města se v tomto období příliš neměnila, výrazným zásahem do její podoby se stala pouze demontáž původního silničního mostu přes Jizeru a sestavení prozatímního ocelového na jeho místě v roce 1949, výstavba několika činžovních domů pro zaměstnance Karborunda v letech 1953-1955 a otevření rekonstruovaného letního divadla v roce 1956. V šedesátých letech pak pokračovalo "budování socialismu" v Benátkách výstavbou sídliště 17. listopadu poblíž cesty ze Starých Benátek na Dražice, dostavbou sportovního areálu, v němž byl v roce 1965 otevřen fotbalový stadion, a také přestavbou budovy bývalé Okresní hospodářské záložny na polikliniku. V tomto období zažili občané opět mnoho významných kulturních událostí. Festivalů Bedřicha Smetany v letech 1959 a 1961 se kromě několika pražských umělců a souborů velmi aktivně zúčastnil i místní pěvecký spolek, nesoucí od roku 1951 jméno "Foerster". Jako jeden z hlavních organizátorů je pod nimi podepsán znovu František Borovička, který ostatně stál v roce 1961 také u zrodu Klubu přátel umění, velmi aktivního spolku, organizujícího po několik desetiletí kvalitní koncerty za účasti předních českých interpretů. V roce 1962 se poprvé konal festival "Benátky filmových amatérů", který v pozměněné podobě vytrval dodnes. V roce 1965 spatřilo světlo světa první číslo časopisu "Labores musei in Benátky nad Jizerou", po celou dobu existence redigovaného ředitelem muzea Čeňkem Podaným.

"Československé jaro" roku 1968 se v Benátkách projevilo způsobem typickým pro malá města: opatrností a pasivitou stávajících komunálních, stranických a většinou i ekonomických představitelů, kteří za všech okolností pouze přitakávali usnesením a poslušně plnili směrnice nadřízených orgánů, a naopak nadšením a stupňujícími se demokratizačními požadavky většiny občanů. Pouze v krátkém období po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy se obě skupiny alespoň ve svých veřejných vyjádřeních sjednotily, třebaže jejich skutečné a často dobře ukrývané názory na "bratrskou pomoc" se nepochybně značně odlišovaly. Vyjádření jednotlivců i organizací a skupin otiskoval obnovený list odborů v Karborundu "Brousek", který od 24. srpna uveřejňoval rezoluce na podporu mimořádného XIV. sjezdu KSČ, proti okupaci a zčásti i proti ponižujícím moskevským protokolům. 30. srpna byl v Karborundu ustaven stávkový výbor, o den později proběhla mimořádná směna. Vlna odporu a občanské aktivity ovšem postupně opadala, neustále pranýřovaná ze strany většiny místních představitelů, kteří jakýmkoliv nesouhlasným akcím okamžitě nasadili nálepku "kontrarevoluční". Vše vyvrcholilo po nechvalně proslulém plénu ÚV KSČ v dubnu 1969. Následná "normalizace" postihla také několik nejaktivnějších, ale i váhajících občanů v Benátkách, kteří museli opustit své funkce a často i zaměstnání.

Mnohem tíživějším dědictvím srpnové agrese ovšem bylo obsazení vojenského prostoru Mladá-Milovice sovětskými jednotkami, které zde vybudovaly desítky objektů vojenského i civilního charakteru včetně hlavního velitelství veškerých sovětských armád na našem území. Silné omezení pohybu občanů v prostoru se stalo aktuální a zároveň trvalou obtíží, mnozí z nich ovšem zároveň bohatě využívali možnosti získat nesmírně lacino pohonné hmoty, nářadí a další "zboží" a během několika let díky tomuto "tržnímu" hospodářství nebývale prosperovali. Téměř na hranici katastrofy se však dostaly ekologické škody, což se ovšem v plné míře ukázalo teprve po vyklizení prostoru a odchodu sovětských vojsk v roce 1991. Životní prostředí, ale také zdraví a nervy občanů rovněž silně zatěžoval provoz mohutné letecké základny.

Sedmdesátá a osmdesátá léta se v Benátkách jako ostatně v celém Československu nesla v duchu ochablosti a formálnosti veřejného života, od něhož se občané zcela odvrátili, aby se věnovali pouze svým soukromým zájmům. S cílem uchovat zdání neustálého rozvoje ekonomiky země se ovšem hodně investovalo do veřejných staveb, často neúměrně a neefektivně, ba až škodlivě vůči okolnímu životnímu prostředí. Zejména ve Starých Benátkách předcházelo následnému budování nevzhledného panelákového sídliště odstraňování a bourání mnohdy historicky cenných rolnických usedlostí. Nicméně mohutná výstavba bytového i investičního charakteru zlepšovala alespoň částečně možnosti bydlení, dopravy, posilovala síť služeb a také rozšiřovala nabídku kulturních aktivit. Stavba dálnice z Mladé Boleslavi do Prahy v sedmdesátých letech sice Benátkám ulevila od rostoucího provozu na důležité trase, na druhé straně však zcela změnila charakter obce Kbel, jehož část byla překlenuta a víceméně odříznuta dálničním nadjezdem. Pět domů navíc muselo zcela ustoupit trase dálnice. Z dalších významnějších stavebních akcí stojí za zmínku vybudování nákupního střediska "Máj" Na Burse (jednotlivé části byly postupně zpřístupňovány od roku 1977), spojení obou břehů Jizery novým mostem v roce 1979, výstavba zimního stadionu s umělým ledem (provoz byl zahájen rovněž v roce 1979) a konečně vybudování dvou rozsáhlých restauračních zařízení, a sice restaurace a hotelu "Karbo" na břehu Jizery (1981) a motorestu "Tempo" u odbočky z dálnice na Benátky a Lysou (1988). Zajímavým příspěvkem k využití volného času a naplnění zálib zejména u dětí a mládeže se stalo otevření hvězdárny v Obodři.

Město tehdy prodělalo také organizační změny. K 1. lednu 1980 byl k Benátkám nad Jizerou přes protesty občanů a vlastně až na druhý pokus připojen Kbel, k 1. 1. 1986 pak také Dražice a Zdětín. Slučovací mánie postihla i zemědělce, v roce 1979 se JZD Benátky nad Jizerou spojilo s družstvem v Předměřicích, čímž vznikl mohutný a špatně zvladatelný celek, známý pod názvem JZD Jizera Předměřice.

Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30 31  
všechny akce
Dlouhodobá předpověď počasí
Panorama foto
Psi utulek
Mapový portál
Ztráty a nálezy
Benátecký čtyřlístek
Benátecký čtyřlístek


Spolupracujeme
s partnerským
a informačním střediskem

Zlatý pruh Polabí


Jsme členy
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS)