Rod Bendů je považován za nejhudebnější rod v Evropě. Dlouho byl za nejhudebnější považován rod Bachů, který ale počtem hudebních skladatelů a hudebníků byl Bendy předstižen.

Otec byl tkalcem ve Starých Benátkách a přivydělával si hraním na housle, hoboj a šalmaj v židovské kapele po hospodách. Matka pocházela již z tehdy známého rodu Brixí, takže některé děti měly hudbu v krvi po obou rodičích. Nejstarší syn František zpíval na kůru ve starobenáteckém kostele, kde si ho všiml zdejší majitel benáteckého panství pán z Klenové. Ten byl sám velkým ctitelem hudby a přinutil Františka, aby zpíval v zámeckém a nebo děkanském kostele. Zde si ho po nějaké době všimli Jezuité, kteří sice pronásledovali jinověrce, ale zároveň byli také podpůrci věd a umění. Ti přemluvili pána z Klenové, aby jim Františka svěřil. Poslali ho do drážďanské zpěvácké školy, ale malý František při první příležitosti utekl. Jezuité ho sice dohonili, ale on nachlazením ztratil zpěvní hlas a proto byl vrácen domů. Otec ho chtěl nechat vyučit tkalcem, ale pán z Klenové věděl o Františkově 100% sluchu a dal ho na své náklady vyučit hře na housle u tehdejšího nejlepšího učitele hudby Koníčka. Ten však vrátil pánovi Bendu ani ne za rok s tím, že je virtuos a jeho další učení že je zbytečným vyhazováním peněz. František koncertoval na zámku několik let, až ho pán z Klenové na přímluvu svých přátel pustil na turné po Evropě, jak bylo tehdy zvykem. Roku 1724 František nastoupil na tuto cestu, ale již nikdy se nevrátil.

Koncertoval ve Vídni, v Sedmihradsku, byl primášem u varšavského starosty, koncertoval na velkovévodském dvoře v Drážďanech. Tam ho poznal pruský král Bedřich Veliký a vzal ho s sebou do Postupimi u Berlína, kde ho udělal kapelníkem své královské kapely a sám v ní hrál na flétnu. Když se od Františka dozvěděl, že i další členové jeho rodiny jsou hudebně nadaní, využil bojů s Marií Terezií a nechal celou rodinu Bendů do Postupimi vlastně unést. Rodina se nebránila, protože v Čechách trpěla v nemilosti (jinověrci) a v Nové vsi u Postupimi se tedy usadili. Do kapely se mimo Františka dostal i bratr Jiří, další bratr Josef a sestra Františka. Jiří se sestrou se potom odtrhli a odešli na velkovévodský dvůr do Gothy.

Jiří se stal slavnější než František, i když tento složil množství houslových skladeb. Nastoupil totiž ve velkovévodské rodině, která byla zanícená pro divadlo - sami hráli a ne amatérsky, zvali si soubory z Itálie, Francie i Německa. Mezi nimi byla i jedna princezna, která litovala, že může vystupovat jen v činohrách, protože neměla hudební hlas. Pro ni Jiří časem vymyslel melodram - verše doprovázené hudbou, a byl za to obdivován i Mozartem, který chtěl také melodramy zkusit. Známé melodramy se hrají dodnes - Medea, Ariadna na Naxu. Rod Jiřího však poměrně brzy vymřel.

Zachovala se větev po Františkovi, kde opět tři potomci - Bedřich, Karel a Juliana se stali hudebníky nebo skladateli. Jeden z dalších potomků - Hans von Benda - byl dirigentem komorního rozhlasového orchestru západoberlínského, a od roku 1966 jezdil každý rok "odpočinout si do vlasti předků" jak říkal. Při tom natočil buď nějakou "bendovskou" desku v Praze nebo Plzni, nebo dirigoval lázeňský orchestr v Poděbradech. V roce 1968 (bylo mu 80 let) dostal čestné občanství města Benátek za to, že v celém světě, kde hrál, úvodem ke každému koncertu vyprávěl o svých předcích a říkal, že pochází z tkalcovské rodiny z Benátek v Čechách. Naposledy byl v naší republice koncem roku 1971, na celostátní oslavy Jiřího Bendy se už bohužel nemohl dostavit, protože ve svých 84 letech zemřel. Jeho syn je filmovým režisérem a dcera filmovou hvězdou.

Domek Bendů byl zbořen r. 1936 padajícím stromem (schválně), přestože byl chráněn. Na novém domě, postaveném na místě původního domku byla odhalena pamětní deska.

Rod Bendů pokračuje v hudební tradici i nadále. Potomci větve Františka Bendy žijí v Evropě doposud. Když se v září roku 1993 znovuotevírala pamětní síň Bendů v Muzeu Benátky, koncertovali Bendové na vernisáži a v roce 1996 byl na benáteckém zámku natáčen film o jejich rodině pod vedením Christiana Bendy.