Městský znak

Historie vývoje benáteckého erbu a panství (dle majitelů panství)

1264 – 1385 : z Dražic

Rod pánů z Dražic vystupuje v dějinách sice jen necelých 150 let, ale několik jeho členů se významně zapsalo do naší historie. Nejstarším známým příslušníkem rodu Dražických byl Budislav, který je v polovině 13. století zmiňován jako pražský kanovník. Z jeho čtyř synů se tři věnovali církevní kariéře. Z nich nejvýznamnějšího postavení dosáhl Jan, který se stal pražským biskupem. Čtvrtý syn Řehoř, neboli Řehník z Litovic zastával různé úřady při panovnickém dvoře. Po polovině 13. století začal se stavbou nového rodového sídla – hradu Dražice. I další generace Dražických se často věnovaly církevní službě. Biskupský úřad zastával i další Jan z Dražic. Biskup Jan IV. z Dražic patřil k nejvýznamnějším mužům své doby. Biskupem se stal v roce 1301 a ve funkci byl až do své smrti v roce 1343. Devět let prožil ve francouzském Avignonu, kde se musel obhajovat ze svých postojů a názorů před papežem. Ve Francii poznal tamní umění a architekturu a do Čech se vrátil se skupinou francouzských stavitelů a řemeslníků. Ti také přestavěli rodový hrad Dražice ve stylu v Čechách dosud neznámé gotiky.

Po smrti biskupa Jana IV. připadl rodový majetek jeho bratru Řehořovi a později synovci Janu z Dražic, kanovníku olomouckému. Ten se svolením markraběte Karla přenesl své trhové městečko Benátky na návrší na protějším břehu Jizery a založil zde nové město, pojmenované Nové Benátky. Jeho synem, také Janem, rod pánů z Dražic roku 1385 vymřel.

Dražičtí užívali modrý štít s vinnou ratolestí se třemi listy.

1385 – 1397 : z Choustníka

Páni z Choustníka byli starobylý panský rod, jejichž rodový znak patří k nejstarším českým znakům. Podle pověsti ho získali při vojenské výpravě císaře Fridricha I. Barbarossy do Itálie v roce 1158, které se účastnil i kníže a král Vladislav II. s českým vojskem. Při dobývání Milána předek pánů z Choustníka jako první slezl hradby Milána a jako odměnu obdržel erbovní znamení žebříku. Jméno měli páni z Choustníka podle stejnojmenného mohutného hradu, vybudovaného nedaleko Soběslavi ve 2. polovině 13. století. Členové rodu zastávali v předhusitských dobách řadu vysokých dvorských úřadů, ale v roce 1410 Benešem z Choustníka rod vymřel.

Páni z Choustníka měli v modrém štítě zlatý žebřík a erbovní znamení sloužilo i jako klenot.

1397 – 1402 : z Vartemberka

Po několik staletí patřili k nejpřednějším šlechtickým rodům v Čechách. Vartemberkové, rozdělení do čtyř základních rodových linií, po staletí ovládali rozsáhlé oblasti severních a východních Čech. Na Mladoboleslavsku patřili v různých dobách členům jednotlivých linií mimo jiné i Zvířetice, Mnichovo Hradiště, Vinařice, Loukovec, Březno. Vartemberkové založili hrady Kost a Trosky. Jméno dal tomuto mocnému rodu hrad Stráž pod Ralskem, častěji ovšem zvaný Vartemberk, založený kolem poloviny 13. století. Členové rodu zastávali nejvyšší zeměpanské úřady, dědičně drželi úřad nejvyššího číšníka království. Příbuzenskými vztahy byli spojeni prakticky se všemi významnými rody v Čechách. Petr z Vartemberka krátce vlastnil i Benátky. Získal je výměnou za smiřické panství od Beneše z Choustníka, ale o pár let později panství postoupil svému zeti Alešovi Škopkovi z Dubé.

Vartemberci užívali štípený zlatý a černý štít.

1402 – 1424 : Škopkové z Dubé

Panský rod z Dubé odvozoval svůj původ od velkého rodu Ronovců, jejichž původ sahá až do doby přelomu 12. a 13. století. Jednou z větví pánů z Dubé byli i Škopkové. Část rodu získala majetek na Frýdlantsku. Ve 14. století jednotliví členové rodu zastávali vysoké dvorské a zemské úřady. Benátky získal Aleš Škopek z Dubé, od roku 1406 nejvyšší komoří království. Jako horlivý katolík se zúčastnil dobývání Prahy vojskem Zikmunda Lucemburského, ale jeho oddíl byl husity poražen. Po svém přestupu pod obojí si proti sobě popudil své katolické sousedy. V bojích, které mezi ním a pány ze Zvířetic, z Michalovic a z Hamburka vypukly, byl dobyt a vypálen hrad Dražice. Berkové z Dubé používali rodové znamení Ronovců – dvě černé ostrve (staré české označení pro hrubě osekané kmeny stromů s pahýly větví) na zlatém štítě.

1424 – 1437 : Jan Smil z Křemže

Jan Smil z Křemže držel benátecké panství v neklidných dobách po husitských válkách. Kdy přesně je získal není známo. V roce 1437 dražické a benátecké panství prodal králi Zikmundovi, který mu část sumy vyplatil v penězích a za nevyplacený zbytek mu zastavil Prachatice, Volary a několik vsí. Smilové z Křemže patřili k rozrodu mocného a bohatého rodu Bavorovů ze Strakonic. Ti užívali zlatý štít se šipkou.

1437 – 1510 : z Kunvaldu

Král Zikmund po dosažení své vlády v Čechách odměňoval své věrné stoupence, mezi které patřil i Jan z Kunvaldu, též známý jako Janek od Stříbrné hvězdy (patřil mu dům na Starém Městě pražském). Jmenoval ho královským podkomořím a krátce poté, co získal dražické a benátecké panství, dal mu je zapsat. Jan z Kunvaldu a jeho potomci drželi darované panství až do počátku 16. století. Jejich znak – zlatý bazilišek v černém štítě – se dostal i do znaku města Benátek.

1510 – 1512 : Bořitové z Martinic

Krátce vlastnil benátecké panství i zástupce rodu Bořitů z Martinic, Hynek Bořita, který je zdědil po pánech z Kunvaldu. Páni z Martinic byli panský rod pocházející z jižních Čech. Po staletí procházely generace Martiniců českými dějinami, do dějin výrazně vstoupil Jaroslav Bořita z Martinic, jeden z místodržitelů, jejichž defenestrováním začalo stavovské povstání v Čechách. Svůj pád přežil, stal se říšským hrabětem a značně znásobil svůj majetek. I Martinicové se rozrostli do několika odnoží. Přestože koncem 18. století rod vymřel jak po meči, tak i po přeslici, spojením s rodem Clamů jméno rodu v podobě Clam-Martiniců existovalo i nadále. Hynek Bořita z Martinic záhy prodal zděděné dražické a benátecké panství Donínům. Martinicové měli ve znaku dvě stříbrná lekna, mezi kterými je zlatá osmicípá hvězda na červeném štítě.

1512 – 1599 : z Donína

Purkrabí z Donína byli jednou z větví starobylého německého panského rodu. Hrad Donín, německy Dohna, o němž máme zmínky již z 11. století, leží poblíž sasko-českých hranic nedaleko Drážďan. Tehdy byl hrad a jeho okolí v držení českých knížat. V roce 1152 se stal donínským purkrabím Jindřich z Rotova. Purkrabská hodnost spojená se správou hradu, který střídavě vlastnili němečtí a čeští panovníci, zůstala dědičně v jeho rodě. Páni z Rotova postupně opustili své původní jméno a začali užívat přídomku purkrabí z Donína. A toto jméno, vyjadřující jejich, moderně řečeno, služební či úřední hodnost, si ponechali i poté, když byl Donín v roce 1402 po skoro 200 letech nepřetržitého držení českými panovníky připojen k Míšeňsku a Donínští přišli o svůj úřad. Mezitím se rod rozrostl do mnoha větví, které byly usazeny jak v Čechách, tak i v Německu. V Čechách Donínští zdomácněli a měli zde mnohá panství. Po většinu 16. století vlastnili poddanské město Nové Benátky i s okolím. Benátečtí Donínové byli horlivými stoupenci a podporovateli jednoty bratrské a za jejich vlády zaznamenaly Benátky velký rozkvět. Vzhledem ke své náboženské a politické aktivitě ztratili páni z Donína v době pobělohorských konfiskací téměř veškerý majetek a o něco později, kolem poloviny 17. století česká větev Donínů vymřela.

1599 – 1647 : Královská komora

Král Rudolf II. koupil v roce 1599 od bratrů z Donína za 215000 kop míšeňských panství Benátky, ke kterému náleželo: zámek a město Benátky, pustý hrad Dražice, tvrze a vsi Milovice a Čachovice, vsi Staré Benátky, Podolec, Obodř, Kbel, Zdětín, Čilec, Zbožíčko, Mladá, Lipník, Vrutice, Stará Lysá, Osová, Jiřice, díly vsí Sedlce, Slivno a Slivínka, pustá ves Holicko a pět hospodářských dvorů. Tehdy zde pobýval i věhlasný astronom Tycho Brahe. V majetku královské komory bylo benátecké panství až do poloviny 17. století. Město Benátky řídili císařští hejtmané, se kterými měli benátečtí časté hospodářské spory. Třicetiletá válka se na Benátecku projevila v plné své pustošivé síle a řada vsí i Benátky samotné byly takřka zničeny.

1637 – 1688 : Jan z Werthu

Narodil se roku 1591 v rolnické rodině v Porýní. Od 19 let až do konce života sloužil v armádě, kde se postupně vypracoval až do funkce generála jízdy. Dobové prameny si jej ve větší míře všímají až poté, co vstoupil v roce 1631 do služeb kurfiřta Maxmiliána I. Bavorského. Byl postaven do čela bavorské jízdy a dosáhl řady úspěchů v bojích se Sasy i Švédy, podílel se i na vítězstvích ve velkých bitvách u Lützenu (1632) a Nördlingenu (1634). Odměnou se pro něj stalo povýšení do šlechtického stavu v roce 1635. V hodnosti generála císařské kavalérie se dočkal vestfálského míru. Panství Nové Benátky udělil Ferdinand III. Listinou ze 14. října 1647 Janovi z Werthu jako ocenění jeho služeb a také jako splátku za dluh, vzniklý vydržováním části císařského vojska. Několikaletá správa panství v rukou Jana z Werthu se vyznačovala bohatou stavební činností, kdy bylo vybudováno raně barokní křídlo zámku, celý areál byl obklopen hradební zdí a doplněn hospodářskými objekty.

Ve znaku měl Jan z Werthu tři černá kotevní železa v rozích štítu a v jeho středu byl zlatý kroužek. Štít byl modré barvy.

1688 – 1720 : ze Schützen

Hrabě Arnošt ze Schützen získal benátecké panství dědictvím po své manželce Zuzaně Marii, jejímž prvním manželem byl Jan z Werthu a on manželem čtvrtým, posledním. Schützenové byli německý šlechtický rod, který, jako mnoho dalších, po skončení třicetileté války levně přicházel v Čechách k majetku. Za vlády Schützenů došlo k radikální přestavbě zámku do barokní podoby existující dodnes. Úpravami prošlo i okolí zámku – byla zřízena hlavní zámecká brána, okolí zámku bylo zahradnicky i umělecky vyzdobeno podle dobového vkusu. Jako erbovní znamení používali hrabata ze Schützen zlatý luk na červeném štítě se stříbrným břevnem. Klenotem znaku je střelec se zlatým lukem a s chocholem v barvách štítu – červeným a stříbrným.

1720 – 1769 : z Klenové a Janovic

Vladykové a poté páni z Janovic mají pravděpodobně stejné předky s Klenovskými z Klenové, jejichž hrad Klenová stojí v blízkosti Janovic nad Úhlavou na Klatovsku. První zmínky o nich jsou z konce 13. století. Klenovští sloužili jak domácím panovníkům, tak i různým cizím suverénům v mnoha úředních i vojenských funkcích. Po bělohorské bitvě získali Klenovští z Janovic nejprve povýšení do stavu pánů a o několik let později i přijetí do hraběcího stavu. Ignác Zikmund z Klenové a Janovic zdědil benátecké panství po Arnoštu ze Schützenu. Za jeho vlády byl benátecký zámek i okolní park vyzdoben mnoha plastikami, na benáteckém náměstí byla vystavěna kaple. Hrabě z Klenové a Janovic také zřídil zámeckou kapelu, v níž začal svoji hudební dráhu František Benda. Ovšem tyto všechny aktivity vyčerpaly finanční možnosti vrchnosti, a tak musel syn Ignáce Zikmunda z Klenové Václav zadlužené panství prodat.

Rod hrabat z Klenové a Janovic vymřel v polovině 19. století. Ve znaku používali stříbrně a modře šachované břevno v červeném štítu.

1769 – 1816 : Příchovští z Příchovic

Nedaleko západočeských Přeštic leží Příchovice, odkud pocházel zprvu vladycký rod Příchovských. Prvním, který se začal psát podle rodové tvrze, byl na přelomu 14. a 15. století Vilém z Příchovic. Přestože Příchovští získali povýšení do panského stavu a v 18. století byla jedna linie rodu přijata do hraběcího stavu, neměli velké majetky a ani nezastávali významné a výnosné úřady. Nejvýznačnějšího postavení dosáhl Antonín Petr Příchovský z Příchovic, který se stal arcibiskupem. Ten také koupil zadlužené benátecké panství od Václava z Klenové a Janovic za 665000 zlatých. Jeho příbuzní vlastnili Benátecko do roku 1816, kdy se pádem z koně zabil poslední hrabě z Příchovic.

Znamením Příchovských byly tři labutí hlavy s krky směřujícími do rohů červeného štítu.

1816 : Mladotové ze Solopisk

Ves Solopysky leží nedaleko Prahy a dala jméno starému zemanskému rodu, jehož potomci žijí dodnes. První prokazatelné zprávy o rodu Mladotů jsou z počátku 15. století. Do doby třicetileté války nezastávali Mladotové ze Solopysk žádné významné úřady a ani jejich majetek nebyl velký. S postupem času se začali uplatňovat v císařských službách a dosáhli i přijetí do panského stavu. Do dějin Benátek se rod Mladotů ze Solopysk dostal jen nakrátko. V roce 1816 zdědily panství sestry Marie, Josefína a Eliška ze Solopisk, příbuzensky spjaté s Příchovskými z Příchovic, dosavadními majiteli benáteckého panství. Eliška ze Solopisk se provdala za Leopolda Thuna z Hohensteinu, a tak Benátky přešly do jejich vlastnictví.

Mladotové měli červený štít s kosmým stříbrným pruhem, ve kterém byly černé kosočtverce, heraldicky nazývané routy.

1816 – 1885 : Thunové z Hohensteinu

Rod Thunů pochází z jižního Tyrolska a patří k nejstarším šlechtickým rodům v Evropě. Do Čech se dostali ve službách Habsburků v pobělohorském období. Tehdy zde získali značný majetek a také nový titul z Thunu a Hohensteinu. Thunové působili ve vysokých státních službách, stali se z nich čelní představitelé české konzervativní aristokracie. Benátecké panství získal Leopold Felix Thun z Hohensteinu. Za jejich vlastnictví se na benáteckém zámku a v jeho okolí prováděly poslední zásadnější stavební úpravy – interiéry byly nákladně vybaveny, upraven byl i park. V roce 1885 předal Leopold Thun Hohenstein správu celého svého majetku vídeňské Länderbance.

Znak mají Thunové z Hohensteinu čtvrcený. V prvním a čtvrtém poli je zlatý kosmý pruh v modrém poli, druhé a třetí pole je štípené, s polovinou červené orlice na stříbrném poli a se stříbrným břevnem v černém poli. Uprostřed štítu je srdeční štítek červené barvy se stříbrným břevnem.

1905 – 1920 : Kinští

Původně bezvýznamný vladycký rod nosil jméno podle rodové tvrze a vsi ležící u Lovosic – Vchynští ze Vchynic a Tetova. Tak se jmenovala řady vladyků ze Vchynic až do počátku 17. století. Tehdy se začali členové rodu prosazovat jak získaným majetkem, tak i zastávanými hodnostmi. Dlouho se domáhali přijetí do panského stavu, což se jim podařilo v roce 1611. V době stavovského povstání řada Kinských stála na straně stavů, a proto museli ze země odejít. Jediný Václav Kinský prošel bez újmy tímto obdobím, a tak umožnil pokračování existence rodu v Čechách. Kinští dosáhli hraběcího i knížecího titulu a řada z nich zastávala nejvyšší funkce v habsburské monarchii. Kinští byli posledními soukromými majiteli benáteckého zámku a k němu náležejícímu panství. V roce 1905 je koupil Ferdinand Kinský od vídeňské zemské banky za 4400000 zlatých. V majetku Kinských byl zámek do roku 1920, kdy jej koupilo město.

Ve znaku mají Kinští tři stříbrné vlčí zuby na červeném štítě.

Zpět na Symboly města

Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    
všechny akce
Dlouhodobá předpověď počasí
Panorama foto
Psi utulek
Ztráty a nálezy
Benátecký čtyřlístek
Benátecký čtyřlístek


Spolupracujeme
s partnerským
a informačním střediskem

Zlatý pruh Polabí


Jsme členy
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS)