Benátky v období okupace

První německé jednotky pronikly na území města 15. března 1939 po osmé hodině ráno. Urychleně obsadily opuštěný objekt továrny "Silvie" a skladiště v zámecké konírně. O den později bylo v rámci akce "Gitter"(mříž) zatčeno a umístěno v budově okresního soudu téměř 60 komunistů z Nových i Starých Benátek a blízkého okolí. Jelikož se zatím jednalo pouze o akci se zastrašovacím účelem, byli všichni už 23. března propuštěni.

V prvním období okupace se noví mocipáni snažili uchovat alespoň zdání svobodného rozvoje českého národa pod ochranou Říše. Do vnitřních záležitostí, zejména v komunálním měřítku, zatím příliš nezasahovali. Proto mohla v Nových Benátkách nadále probíhat poměrně rozsáhlá stavební činnost včetně dostavby nové reprezentační budovy Okresní hospodářské záložny na Husově náměstí (1939-1940), jejíž součástí byl a je také divadelní a koncertní sál. Následně byla upravena plocha náměstí a provedena oprava štuk a dřevořezeb v prvním poschodí zámku. Ještě v roce 1941 překlenul Jizeru dřevěný most, v dalších letech však již stavební práce značně ochably.

Také kulturní a spolkový život zatím probíhal alespoň zdánlivě téměř nerušeně, ovšem s vyloučením obyvatel židovského původu. Český hudební máj v květnu 1939, jehož se mimo místních souborů zúčastnil také Pěvecký sbor pražských učitelů, se stal manifestací českého vlastenectví i národního uvědomění. Obdobně vyzněly i další koncerty, představení hostujících divadelních souborů i benáteckých ochotníků a pochopitelně také hojně navštěvovaná filmová představení konaná v lázních a v hostincích "Na Křemeně", "Na Baště", "U Janoušků" a "U Krausů". Již výčet sálů, kde se promítalo, dokazuje nebývalou popularitu především českých filmů u široké veřejnosti.

Od roku 1941 byl ovšem spolkový i kulturní život postupně a neustále omezován a povolené akce byly navíc podrobeny tvrdé cenzuře, což silně poznamenalo především činnost divadelního spolku, který od roku 1943 působil pod názvem "Spolek divadelních ochotníků Benátky". Činnost pěveckého spolku dokonce na čas zcela ustala, teprve v roce 1944 byl proveden pokus o její obnovení, přičemž následný zákaz byl obcházen vystupováním pod hlavičkou pěveckého odboru divadelního spolku. Již tehdy byl vůdčím duchem souboru František Borovička, který také připravil v květnu 1944 koncert v rámci oslav výročí B. Smetany. Těsně před koncem okupace, 19. dubna 1945, přijal spolek název "Brunclíkův pěvecký sbor" a do jeho čela se postavili dr. Jan Figar jako předseda a Josef Havlíček jako sbormistr.

Protektorátní poměry zprvu příliš nepostihly ani oblast průmyslu a zemědělství. Výroba v Karborundu byla ze strany okupačních úřadů podporována, neboť jejich představitelé si byli dobře vědomi významu brusných materiálů jako strategické suroviny pro armádu. V roce 1941 byla od svého mateřského závodu odtržena továrna v Drážďanech, kam byla převedena veškerá výroba karborundového zrna. Naproti tomu v Benátkách byla zahájena produkce keramických kotoučů. Se zaváděním říšského řízeného hospodářství, znehodnocováním měny a podřizováním veškerého průmyslu válečným potřebám ovšem ekonomika v protektorátu upadala a životní podmínky obyvatel se neustále zhoršovaly. Pro benátecký region navíc znamenalo tvrdý úder rozhodnutí o rozšíření vojenského prostoru Mladá na úkor obcí Kbel a Staré Benátky. Okupační úřady v této záležitosti nelenily a již na jaře 1940 vydaly rozkaz k urychlenému vyklizení několika domů ve Kbelu. Postižení obyvatelé řešili situaci podle svých možností. Movitější dělníci z Karborunda si většinou postavili nové rodinné domky v "Polsku" na rozhraní Kbelu a Starých Benátek, popřípadě v dolní části Dražic, méně zámožní rolníci se rozptýlili k příbuzným do blízkého i vzdálenějšího okolí. Ve Starých Benátkách proběhl nucený odprodej soukromých pozemků, o 110 ha lesa však přišla také obec. Na zabraném území byl zřízen velkostatek s německou správou, pět obsazených domů bylo ihned zbořeno, ostatní sice byly zachovány, ale po opuštění bez jakékoliv údržby rychle chátraly.

V souladu s nařízeními okupační moci se zprvu pozvolna, později stále rychleji stupňovala perzekuce obyvatel židovského původu. Četné a neustále rozšiřované zákazy byly doplněny 20. září 1941 potupným předpisem o povinnosti nosit označení židovského původu - žlutou hvězdu - a také zábory majetku (v roce 1941 byla např. dosazena nucená správa na cihelnu Mořice Weignera). Rasový teror vyvrcholil fyzickou likvidací Židů, která byla v Benátkách zahájena shromážděním místních židovských občanů v objektu "Silvie" ve dnech 13. a 14. ledna 1943. Všichni byli poté internováni na mladoboleslavském hradě, který v této tragické době fungoval jako předstupeň před cestou do pekla koncentračních táborů v Terezíně, Osvětimi a dalších. Z 36 benáteckých Židů se z koncentračních táborů do rodného města vrátili pouze čtyři.

Direktivní nařízení okupačního režimu však přinesla právě Benátkám paradoxně také určitý prospěch. Zatímco s připojením k politickému okresu Brandýs a zrušením expozitury byl asi spokojen málokdo, spojení Nových Benátek, Starých Benátek a Obodře k 1. lednu 1944 do nového celku pod názvem Nové Benátky nad Jizerou, pro který však byl brzy úředně stanoven dodnes užívaný název Benátky nad Jizerou, se ukázalo být jako velice výhodné a prospěšné.

Nespokojenost obyvatel s poměry v protektorátu a vzrůstající odpor vůči všestranné perzekuci vyústily i v Benátkách v projevy rezistence nejrůznějšího druhu a u těch nejstatečnějších a nejuvědomělejších občanů k přímému zapojení do odbojových struktur. Své zástupce měla v Benátkách už od léta 1939 vojenská organizace "Obrana národa", která se cílevědomě, ale díky malým zkušenostem s odbojovou prací v některých směrech příliš otevřeně a s nedostatečným utajením, připravovala na ozbrojený převrat. Velké zatýkání v řadách ON v prosinci 1940 postihlo také benátecké důvěrníky Václava Ječného, Bohumila Červíčka a MVDr. Vladimíra Hanuše. Zatímco Ječný a Hanuš se z nacistických věznic vrátili, Červíček nepřežil útrapy pobytu v koncentračním táboře ve Flossenbürgu.

Prakticky od počátku okupace se odboje zúčastnili také záložní důstojníci ing. Jindřich Soukal a Emil Šikal a spolu s nimi i Otakar Polák. Soukal s Polákem byli napojeni na pražskou skupinu pplk. Řečinského a jejich úkolem bylo především opatřovat potraviny a peníze pro zatčené a pronásledované a zároveň dopravovat do Prahy karborundový písek, který byl poté přisypáván do maznic železničních vagonů. Zároveň ale spolu se Šikalem působil v organizaci Stráž obrany státu, kterou z Krnska řídil ing. Miloš Mejsnar. Jejím proklamovaným a - jak všichni věřili - nepříliš vzdáleným cílem bylo rovněž ozbrojené povstání a převzetí moci. Pro tento účel právě Soukal pořídil pásky s nápisem SOS a československým státním znakem, razítka a další atributy obnovené státní moci, zatímco Šikal získával důležité informace vojenského charakteru především z německých posádek v Milovicích a v Zelené. Později, kdy se reálnost vojenského převratu ukázala jako iluzorní, se organizace věnovala především značně riskantní podpoře uprchlých, převážně ruských zajatců. Kromě poskytování a budování úkrytů (jeden z nich byl dočasně umístěn ve vodárenské věži v Nových Benátkách) spočívala pomoc ve shromažďování a distribuci potravin, léčiv a šatstva. Nebezpečné aktivity členů SOS nebyly gestapem odhaleny po několik let, kupodivu ani během rozsáhlých pátracích akcí po atentátu na Reinharda Heydricha. Likvidaci celé, již značně rozsáhlé sítě na počátku roku 1944 způsobila teprve dodnes nepříliš objasněná udání několika ruských zajatců a zřejmě i výpovědi některých členů skupiny zatčených v jiné souvislosti. Větší část vedení organizace byla popravena na Pankráci, a ostatní, mezi nimi i J. Soukal, E. Šikal, jeho bratr Václav Šikal, Pavel Rýdl, Rudolf Kordina starší i mladší, Karel Mašek a další občané Benátek, byli internováni v Terezíně. Většina z nich se v květnu 1945 vrátila domů, třebaže s podlomeným zdravím, Václav Šikal však útrapy koncentračního tábora nepřežil stejně jako J. Soukal, který zemřel na tyfus doslova na prahu svobody 8. května 1945.

Organizace KSČ v Benátkách se stejně jako celá strana, která přešla do ilegality už na přelomu let 1938-1939, zabývala především organizováním jednotlivých buněk, vybíráním příspěvků a distribucí stranického tisku. Možné zárodky skutečné odbojové činnosti, kterou v prvním období okupace direktivy moskevského vedení prakticky vyloučily, byly potlačeny zatčením vedoucích představitelů strany v regionu. Již v září 1939 byl v rámci tzv. protektorátní akce zadržen K. Martinovský a převezen do koncentračního tábora Buchenwald, odkud se vrátil až v květnu 1945. Počátkem roku 1940 se do rukou gestapa dostali i Gustav a Emílie Součkovi ze Starých Benátek, kteří tehdy stáli v čele krajské organizace KSČ. Také oni strávili ve věznicích celý zbytek okupace. Později byli zatčeni i další benátečtí komunisté, mj. Ferdinand Bárta a Jaroslav Pertlík.

Samostatnou odbojovou skupinu organizoval od roku 1939 v továrně Karborundum její technický ředitel ing. Karel Novák. Činnost skupiny spočívala především v podpoře pronásledovaných rodin, ale také v organizaci sabotážních akcí. Novák udržoval spojení s vedením SOS a spolupracoval také s místní organizací Sokola. Součinnost byla přerušena po zatčení vedoucích sokolských představitelů starosty Antonína Vokáče, místostarosty Hynka Machálka, jednatele Hugo Gregora a náčelníka Ladislava Vágnera. Machálek, Gregor a Vokáč byli po několika týdnech krutých výslechů pro nedostatek důkazů propuštěni, Vágner však byl transportován do Osvětimi, kde 14. dubna 1942 zemřel.

Nové kontakty poté K. Novák navázal s vedením benátecké organizace Národního souručenství, především s tajemníkem Vladimírem Machačným, s bývalými sociálními demokraty Josefem Šlégrem a Antonínem Rollerem a s předválečným komunistou Františkem Matějkou. Celá skupina byla zapojena do vojensky organizované struktury, kterou z Mladé Boleslavi řídili mjr. Heřman Kuchta a prof. Vladislav Štěrba. Úkolem benátecké buňky bylo kromě samostatné zpravodajské a sabotážní činnosti udržovat spojení do Lysé nad Labem a na Mělník.

V téměř identickém složení pak skupina na počátku roku 1944 vplynula do pečlivě sestavované struktury odbojové organizace (po válce, v roce 1946, přijala rozhodnutím svých členů název "Severočeské revoluční národní podzemní hnutí"), jejímž velením byl v Mladé Boleslavi pověřen Miroslav Dvořák. Ačkoliv podnět k vytvoření organizace vzešel z Moskvy a činnost byla z Prahy koordinována velením tzv. Sovětské vojenské organizace, její zaměření nebylo komunistické, nýbrž veskrze celonárodní. Přes téměř dokonalou konspiraci, která uvnitř organizace vládla, však i zde selhal lidský faktor. A byl to mezi jinými právě V. Machačný, který svou neopatrností přispěl v červnu a následně v září 1944 k zatčení většiny členů mladoboleslavského vedení a posléze i benátecké buňky. Téměř všichni zatčení byli internováni v Terezíně, naštěstí pro krátkost času, která zbývala do konce okupace, již nemohli být popraveni a drtivá většina z nich se v květnu 1945 vrátila domů. Mezitím ovšem organizace potvrdila svou dobrou organizovanost, zatčení velitelé byli po několika týdnech nahrazeni novými schopnými muži a činnost pokračovala v neztenčené míře. Zapojena do ní byla i skupina většinou mladých lidí, založená v Mladé Boleslavi Jaroslavem Podlipným-Gardou a vedená zejména po jeho odchodu Josefem Francem, jejíž benáteckou buňku vedl František Židlický.

Od podzimu 1944 byly prakticky ve všech obcích vykonávány přípravy na zřízení ilegálních národních výborů tak, aby v rozhodujícím okamžiku pádu nacistické moci mohly okamžitě převzít správu do svých rukou. 19. dubna 1945 byl na schůzi v Občanské záložně ustaven revoluční národní výbor také v Benátkách nad Jizerou, brzy poté vznikl oblastní národní výbor s pravomocí pro celý benátecký okres. První řádná schůze nově ustaveného orgánu, zatím pochopitelně ještě ilegální, se konala 3. května. Vzešlo z ní definitivní složení o 18 lidech, mezi nimiž byli zástupci politických stran i místních spolků. Schůze proběhla v napjaté atmosféře, neboť v týž den bylo Husovo náměstí obsazeno pancéřovou jednotkou SS, která zde pořádala panychidu za zemřelého Adolfa Hitlera. Když z městského rozhlasu některý z úředníků omylem začal vysílat píseň "Tu červenou sukýnku", považovali to "esesmani" za provokaci, nicméně po dlouhém vyjednávání upustili od tvrdých sankcí, kterými vyhrožovali.

O den později vyhlížela situace již velmi nadějně. Nově ustavené okrskové vojenské velitelství uzavřelo s velitelem německého stavebního oddílu, který tehdy v Benátkách pobýval, tajnou dohodu o poklidném odevzdání zbraní. Jenže následujícího dne se události opět zdramatizovaly. Po zprávě o Pražském povstání a vzniku České národní rady vyšli lidé spontánně do ulic, byly vyvěšovány československé vlajky, dělníci v Karbu přerušili práci a spolu s dalšími občany se v průvodu vydali na Husovo náměstí. Opět hrozil ozbrojený konflikt, velitelé SS odmítli odevzdat zbraně, vědomi si slíbené posily z Milovic, která 6. května skutečně dorazila. Pod hrozbou zastřelení zajatých rukojmích bylo nařízeno okamžitě stáhnout vlajky a především vrátit již ukořistěné zbraně a obnovit práci v Karborundu. Ke zdůraznění hrozby byly navíc v centru města rozestaveny tanky a bylo zatčeno 10 členů národního výboru. Napětí, vyvolané tímto vývojem, opadlo teprve 8. května, kdy pod tlakem blížící se fronty byli rukojmí bez dodatečných podmínek propuštěni. 9. května pak veškeré německé oddíly opustily město a vydaly se přes Milovice vstříc americké armádě. Velká část z nich již ovšem byla odzbrojena.

Tento radostný den měl pro Benátky tragickou tečku. Ve večerních hodinách se uskutečnil nálet pěti letadel bez výsostných znaků, který postihl především nově postavenou čtvrť mezi Benátkami a Kbelem, tzv. Polsko. Kromě velkých hmotných škod měl za následek i ztrátu tří lidských životů.

Teprve 10. května si tedy občané Benátek mohli definitivně užít svobody. 15. května pak národní výbory převzaly do svých rukou správu veškerých obcí i celého okresu.

Loading
Po Út St Čt So Ne
        1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 31
všechny akce
Dlouhodobá předpověď počasí
Panorama foto
Psi utulek

>> Máme nového pejska

Ztráty a nálezy
Benátecký čtyřlístek
Benátecký čtyřlístek


Spolupracujeme
s partnerským
a informačním střediskem

Zlatý pruh Polabí


Jsme členy
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska (SHS ČMS)